Zpět k obsahu Já a moji obráci
Tak už je to přesně rok, co jsem se ke svým obrákům nastěhovala! To byste koukali, co už od té doby umím! Ani byste mě nepoznali. Jsem pořád široko daleko nejhezčí plyšák, říkají mi to všichni, i ti, co mají moc krásné pejsky. Ale já jsem velkej plyšák! Naše malá boxerka Wiki už je stejně vysoká, jako já a Kami říká, že mě brzy strčí do kapsy, ale to mě nezná! Je pravda, že trošku klamu tělem. Když si pěkně spořádaně sednu, vypadám se svýma krátkýma nohama jako docela malý pejsek. Zvlášť když udělám svůj nejnevinnější kukuč.
Ale když dostanu náladu na praní, vyskočím hravě i dva metry vysoko. Kami by vám mohl vyprávět, jak ho zlobí, když skáču. To vypadám jako nebezpečná šelma. Však mi taky Hele říká, že jsem její černý ďas. A mám sílu jako vlk. Tak například už jsem třikrát přetrhla vodítko, i když Kami koupil vodítko na padesátikilového psa. Pro úplnost dodávám, že vážím 22 kilo. A žádného velkého psa se nebojím. No dobře, tak toho leonbergra včera jsem se trochu lekla. A ten černej uvztekanej a zavřenej za plotem, ten se mi taky moc nelíbí. Ale třeba s labradorama nebo dobrmanama, to jsem jedna ruka. Konečně pořádní parťáci! Teda já si hraju ráda i s jorkšírama a šeltijí, ale jejich obráci je ke mně moc nepouštějí.
Ale ještě k těm vodítkům. Chtěla bych se pochlubit, jakého já mám obráka. Kami už všechna vodítka umí opravit. Někdy je krásně obšije kůží, to mi moc chutná. A taky líp najdu to místo, kde se kůže spojuje s vodítkem, tam stačí trochu zabrat a zase musí Kami zašívat. Nejnovější zlepšovák je vodítko, které má na začátku metr horolezeckého lana, které odolá 150kilové váze. Kami to pro jistotu ještě omotal kobercovou páskou. Zatím se tvářím, že vyhrál, ale mám plán! Spojení lana a vodítka bude místem mého příštího útoku. To Hele na to šla od lesa. Pořídila si deset metrů lodního lana z Hornbachu, které unese 250 kilo. To už nepřetrhnu. Ledaže by se přetrhlo sešití na karabince, budu o tom přemýšlet.
Taky umím hodně všelijakých hloupostí. Třeba sednout a lehnout a dát pac, udělat kolečko, jít ke mně a k noze a na místo. Taky chodím cik-cak, když mi Hele pod nohama podává něco dobrého. Tyhle věci k ničemu moc nejsou, ale Hele z toho má radost, tak to s ní cvičím. Vím o praktičtějších dovednostech. Vtrhnout na slepičí dvorek s Wiki. To se nám tuhle moc povedlo. Ona chytala kohouta a já sežrala slepicím všechen šrot, než nás Kami obě vyhnal. Nebo zahrabat kost na zahradě. To je radosti, když ji zase vyhrabu a přinesu domů! Obráci pobíhají po domě, jeden se smetákem, druhý jen tak a hrajeme na honěnou. Taky se umím protáhnout brankou nebo dveřmi a vyloudit nějakou dobrotu u sousedů. A co všechno umím sežrat na ulici nebo u vody, to byste koukali!
Ale dnes se mi povedl nejlepší kousek ze všech! Když byla obračka uvázaná u počítače, šel si Kami udělat svačinu a pak vyrazil do hospody. Ve dveřích volal na Hele, že má pro mě masíčko na stole. Ale nevšimnul si, že nezavřel dvířka od kuchyňské linky. Právě tam, co mají košík s pečivem. Hele si něco ťukala u počítače, a tak jsem to šla potichu prozkoumat sama. Otevřela jsem čumákem skříňku a vyndala ten košík. Dvě housky, co z něj vypadly, jsem slupla jako malinu. Půl bochníku chleba už se do mě nevešlo, tak jsem si ho odnesla do pelíšku. Obračka pořád nic, tak jsem se vrátila do kuchyně a vyndala ze skříňky druhý koš. Vysypaly se z něho cibule a česneky a asi sto slupek. Pěkně to lítalo, jako listí na zahradě. Cibule vždycky krásně voní, když s ní Hele vaří, tak jsem se do ní pořádně zakousla, ale ouvej! Nebylo to dobré a pálilo to. Když jsem chtěla vyzkoušet česnek, najednou se u mě objevila Hele. Já ji slyšela daleko od počítače, povídala něco jako „Ty jsi ještě neodešel? Tobě se do té hospody nechce?“, a pak najednou stála u mě a všecko mi to sebrala. Dokonce i ten chleba už si přinesla a schovala ho do skříňky. Pak sbírala ty slupky, něco mi povídala a mračila se, ale přitom se taky moc smála, a tak si myslím, že měla radost, že jsem zbaštila jen ty housky a ten chleba jsem jim nechala.
Hele pak hned telefonovala s obrákem a zase se u toho smála a koukala na mě. Pak řekla jen „Dvě housky? Tak to ne, ty už tu nejsou!“ a to už se chechtala. V šest večer jsem začala významně popocházet od Hele do kuchyně a zpátky. Nic. Pořádně jsem olízala misku a šla jsem si prohlídnouti to masíčko na stole, Kami ho dal až ke zdi, abych na ně nemohla. Pak jsem obračce dala hlavu na nohu a nakonec jsem jí předními tlapkami skočila na klín. Povídám jí, že přece v šest je večeře, snad na to nezapomněla? Ale Hele řekla to svoje „Hotovo, konec!“ a už si mě zase nevšímala. Když pak přišel Kami, dlouho se spolu hihňali, ale jíst mi nedali. Kami taky nedostal večeři, možná někde taky něco sežral, jako já. A tak dneska už nebylo žádné žrádlo, šlo se rovnou spát. Jen na odchodu jsem zahlédla, jak to masíčko mizí v lednici. Ach jo. Snad mi ho dají aspoň zítra… Aby mi ho tak snědli, jako já jim ty housky! Musím si to promyslet, dobrou noc!