1 Naše rodina

Zpět k obsahu Já a moji obráci

Dobrý den, jmenuji se Fea Nutty von Semberweiden, ale doma mi říkají Naty. Teda sousedi na mě volají Buško. Asi proto, že už si pamatují, že jsem entlebuška. Tedy přesněji jsem entlebušský švýcarský salašnický pes, ale to většinou nikoho zajímá. Zato všichni chtějí vědět, jestli se nechám pohladit (samozřejmě), jak jsem vyrostla a co už umím. Tak o tom vám budu povídat.

Nejdřív jsem se narodila svojí mámě Betty a hned jsem dostala hrozný hlad. Ten hlad byl tak velký, že jsem musela najít něco k snědku, i když jsem nevěděla jak. Strašně jsem se snažila, až se mi podařilo trochu pohnout za nějakou krásnou vůní, a pak ještě a ještě, až jsem se čumáčkem dotkla něčeho měkkého a voňavého. Hlad už byl úplně k nevydržení, tak jsem to voňavé popadla a ochutnala. Nejdřív to ani nebylo moc dobré, ale pak mi do tlamičky začalo proudit něco teplého a ááách, to bylo to, co jsem potřebovala! Mlíčko! Napila jsem se ho tolik, že mě to dočista vyčerpalo a hned jsem usnula. Spinkalo se mi prima, jenže mě probudil znovu ten hlad. Nedalo se nic dělat, musela jsem zase hledat mámu. Kolem byla pořád jen tma, tak jsem se za tou vůní vydala poslepu. Do cesty se mi pletlo něco huňatého a teploučkého a taky to vonělo mlíčkem. Zkusila jsem se z toho napít, ale ono to nešlo, jen to slabounce zakňouralo, až jsem se lekla! Dnes už vím, že to byl bráška Fox.

Brášky mám tři, Foxe, Freda a Froda. Mám taky sestru. Jmenuje se Figi a dostala od obráků růžovou mašli na krk. Já měla nejdřív žlutou a pak oranžovou, což mi dost hodně slušelo, protože jsem čokoládově černá. Máma se o nás pořád starala, krmila nás, umývala, rovnala a taky si s námi hrála, to byly časy! Už jsme věděli, že máma hlad zažene, a mohli jsme si pořád jen hrát. Obráci nám půjčili byt i verandu a vůbec se nezlobili, když jsme verandový kobereček všichni několikrát denně počůrali. Dali nám hned nový a obrák Pavel vynesl bobky, které nestihla sklidit máma.

Nejvíc mě bavilo kousání, to mi šlo čím dál líp, třeba kousnout Figi nebo některého brášku, to byla zábava! Náramně přitom pískali a hned mě honili, aby mi to oplatili. Pak jsem zjistila, že jinak se kouše sestřička, jinak třeba plyšový krokodýl a úplně nejtěžší kousačka byla na drátěné ohrádce. To prostě vůbec nešlo! Myslím, že obráci nám ohrádku dali proto, abychom jim v bytě nesnědli jejich zásoby a nesebrali jim jejich hračky. Třeba obračka nosila na nohou takové pěkné a voňavé dřeváky, že jsem nemohla odolat a pěkně se do nich zakousla. Od té doby si je v ohrádce už nikdy nenechala a nikomu je nepůjčovala! Ale nezlobili jsme se na ni, protože nás měla ráda a občas vymyslela něco na zub, třeba mixované masíčko. To byla taková dobrota, že i máma Betty chtěla kousek a babi Prana ještě víc.

Pak k nám začalo jezdit víc a víc obráků, skoro každý den jeden. Byla to zábava, všichni si s námi hráli a šimrali nás na bříšku. Jedna obračka se mi zalíbila na první pohled. Nechala se kousat do ponožky a sedla si rovnu do mojí loužičky, šmudlinka. Když přišla příště, hned jsem si k ní běžela přičichnout, jestli je to ona. Dalo mi to práci, byla celá vymydlená a navoněná, ale já ji stejně poznala! To jsem ještě nevěděla, že se budeme muset od mámy odstěhovat a že bych se měla mezi těmi obráky, co k nám chodí, po nějakém poohlédnout. Když mi to máma vysvětlila, vzpomněla jsem si právě na tuhle voňavou obračku.

Nebudete mi to věřit, ale hned druhý den právě ona přijela. Tentokrát si ale nevlezla k nám do ohrádky, ale naopak, vyndala mě z ní ven. To bylo něco nového! Rozběhla jsem se po chalupě prozkoumat všechny ty zakázané vůně a hračky. Kdyby mě máma tolik nehlídala, možná bych i někam spadla. Ale Betty mě pořád rovnala a postrkovala a olizovala, až se mi to zalíbilo a začala jsem se s ní přetahovat o hadr na zemi. A pak najednou řekla „Tak ahoj a někdy se na mě přijeď podívat,“ a voňavá obračka si mě odnesla do svojí boudy. Ta byla na kolečkách a divně vrčela, ale ta obračka si ke mně vlezla a půjčila mi na hraní svou ruku. Než jsem ji pořádně prozkoumala, stihla jsem počůrat celou deku. Pak to trochu zadrncalo a už jsme zase vystupovali.

Zpět k obsahu Já a moji obráci