Zpět k obsahu Já a moji obráci
Jak už jsem napsala, jsem už hodně velký pejsek. Tak mě napadá, víte vy vůbec, jak vypadají entlebuši? To byste měli, protože my jsme úplně nejkrásnější ze všech psů. Nejsme ani moc malí ani moc velcí, takoví akorát, ale máme pořádnou sílu a jsme pracanti, až přijdete k nám, ukážu vám to. Skoro celí jsme černí jako tekuté stříbro a zrovna tak se leskneme. Ale čumáky, náprsenky a ponožtičky máme bílé jako padlý sníh. A všechny přechody mezi tím máme hnědé jako pálená hlína. A nesmím zapomenout na obočí, to máme taky pálené, takže úplně všichni vypadáme jako hodní a roztomilí pejsci, kteří vás mají nejradši na světě. Tak to jen úvodem, abyste nás poznali, až nás potkáte. Ale dnes vám chci napsat, jaký mám denní pracovní program, když už jsem velká.
Nejdřív je noc a všichni spinkáme. Já se ale hned probudím, jak se něco šustne. Když Hele v noci vstane a jde do koupelny, otevřu jedno oko, zvednu jedno ucho a čekám. Když se vrátí a zlehka mě pohladí po hlavě, vím, že si zase lehne a spíme dál. Když už svítá, posadím se v pelíšku a koukám, jestli pořád spí. Když jo, pořádně si jazykem vyčistím kožíšek na celém těle. Pak zkontroluju, jestli pořád ještě spí, a když jo, zavrtám se do pelíšku a spím dál. Za chvíli si ale zase sednu a koukám na Hele. Na Kamiho koukat nemusím. To, že spí, se pozná podle chrápání, a to mu jde za svítání nejlíp. Když už to trvá dlouho, poposednu si až k posteli a šťouchnu Hele do ruky čumákem. Pak počkám a očuchám jí obličej, ale to už určitě hned otevře oči a posadí se. Sundá mi tlapky z postele a svalí mě do pelíšku a pak mě hladí všemi způsoby, které zná, až si jen tak hovím na zádech a občas ji pohladím zuby nebo jazykem, aby pokračovala. Když už nemůže na žádný nový druh hlazení přijít, sebere z nočního stolku telefon a jde do koupelny. Já se pořádně oklepu a vyrazím za ní. Ale jen na chvíli. Už vím, že lepší je vrátit se k obrákovi a ještě chvíli si schrupnout, protože Hele jde do svého pokoje a zavře a něco tam dělá hrozně dlouho, až už bych to nemohla vydržet, tak radši spím.
Pak jdeme dolů, napijeme se vody, obračka nakrájí pamlsky a jdeme na procházku. Zkontroluju všechny ulice kolem, proběhnu se parkem a už spěchám domů, protože Kami už určitě vstal. Když otevíráme dveře, voní celou síní káva a pečivo a já vběhnu do kuchyně, pošlapu obrákovi tričko na břiše, popadnu nejbližší hračku a jdeme si hrát s Hele. Teda já si jdu hrát. Hele si umyje ruce a sedne si ke stolu, takže to už já vím, že si se mnou nikdo hrát nebude. Nejdřív tou hračkou hrozně mlátím kolem sebe. Jednak radostí, že máme nový den a jednak se po očku dívám, jestli se někdo nepřidá. Když ne, zalezu pod stůl, zadní nohy si uložím na Kamiho, předníma se natáhnu až k Hele a dělám s tou hračkou takové věci, až si oba moji obráci určitě myslí, že si hraju s nimi oběma. Šťouchám do nich hračkou a čumákem a všema nohama, až to vypadá jako by si tam hráli psi tři. Nakonec se pustím v klidu do hračky a systematicky ji rozkoušu a zničím. Proto už nemám žádné pískací ani umělohmotné hračky. Žádná to nepřežila. Nejpozději v téhle chvíli někdo z obráků vstane a namíchá mi snídani. Když ji zbaštím, vjede do mě taková energie, že musím běhat a žďuchat do obráků a zlobit a lítat, až mě některý z nich posadí a vážně mi něco povídá.
Pak jde Hele nahoru a my si zatím přečteme, co je nového v novinách a v knížkách a v počítači. Pak Hele sejde dolů s tou svou vůní, Kami mě podrží za obojek, abych jí nezmazala bílou bundu, a je pryč (ta Hele i ta vůně). My se podíváme, jak je venku, Kami si nasadí gumové boty a jdeme do skleníku. Zkontrolujeme pavouky, mravence a vosy, Kami zaleje všech tisíc květináčků s kaktusy, zkontroluje teplotu a otevře okna. Pak jdeme vyplašit slepice, holuby a hrdličky, vezmeme si kolečko a jdeme lítat po zahradě. Nevím, co v té době dělá Kami, protože na něj nemám čas. Musím zkontrolovat zem pod oběma krmítky, kdyby tam náhodou byla nějaká houska, většinou taky narazím na Micku, a to je práce na půl hodiny. Po očku pořád sleduju, jestli někdo nezapomene zavřít dveře do zakázaného domu, a když ano, hned tam mažu a všechno prošmejdím. Většinou mě ale Kami brzy najde a vezme na vodítko a odtáhne mě zase na zahradu. Když mám štěstí, potkám tam Čelzí a hrajeme si, dokud obě neležíme s jazyky na náprsence. Tak to jde skoro celé dopoledne, jen si občas nasadíme brejle a vypijeme kafe.
V poslední době mě bere Kami na procházku k řece. To mám moc ráda. Jednak mám obráka úplně pro sebe a můžu se všem pejskům chlubit, jak je velký a jak mě má rád. A jednak to tam krásně voní vodou a někdy si v ní můžu i zaplavat. Vždycky tam narazíme na nějakého psího kamaráda a zaběháme si. A nejvíc mi tam voní rybáři a tuláci. Rybářů je tam víc, ale žádný nevoní tak pěkně, jako ti vousatí a vlasatí chlapi. Když tam není nikdo, můžu si chvíli běhat úplně volně. Pak jdeme zase domů a dáme si oběd. To, co jí Kami, to by se mělo dopřát i všem pejskům, protože to nám voní, až se to nedá vydržet. Třeba utopenec, nebo syrečková pomazánka, rybičky z konzervy nebo vlašský salát, dršťková polívka a samozřejmě salámy všeho druhu. Až budu dospělá, budu jíst jenom tohle a chcíplé myšky! Nakonec už jen hlídám na zahradě, tam si můžu štěkat, kolik chci a na koho chci, hlavně na sousedovic Zeuse a na toho velkého leonbergera.
Večer přijde Hele, vůbec si mě nevšímá a schová se nahoře, aby si převlíkla tu bílou bundu. Pak sejde dolů a moóóc se pomazlíme a ona mi jde dát kousek sušeného lososa. Pak vyzkouší, jestli jsem nezapomněla nějaký důležitý povel a učí mě chodit cik-cak mezi jejíma nohama, to už mi taky docela jde. Většinou už je čas na večeři, a to už máme svoje zvyklosti. Ona popochází kuchyní, já si jí lehám na nohy a všemožně jí překážím, aby si mě všimla, kdyby jí zbyl kousek sýra nebo kelímek od tvarohu. Kami taky loudí, ale na rozdíl ode mě dostane vždycky. Když obračka odnese jídlo na stůl, sundá si Kami brýle, pustí televizi, naleje pivo a já vím, že mi už nic nedají a jdu si lehnout na pelíšek. Za chvíli popadnu něco, co bych neměla, a hurá s tím pod stůl. Vůbec si jich nevšímám a dělám rámus a strkám do stolu. Počkám, až všechno snědí, a pak zvýším pracovní úsilí. Buď se vrhnu na obrákovy nohy a pantofle, s tím je vždycky boj a přeskakování a válení, než mě Kami posadí a zakáže mi to. Nebo najdu kamínek, co jsem si přinesla odpoledne a hraju si s ním jen na dlažbě a plovoucí podlaze, aby to dělalo velký kravál.
Podle toho, co udělá Hele, poznám, jestli je v televizi nějaký pěkný program nebo ne. Když ne, jdeme si hrát s kamínkem. Za tu dobu, co spolu bydlíme, jsme tuhle hru zdokonalily. Můžeme si strkat čumákem do ruky a chytat kamínek zubama a položit ho na zem a dělat, že o něj vůbec nestojíme a pak po něm bleskově skočit. Hele už to umí skoro jako já. Když řekne „Hotovo, konec!“, schovám si oblázek v tlamě a čekám, až půjdeme nahoru spát. Tam si ho zahrabu do pelíšku a stočím se do klubíčka. Obráci se ještě chvíli toulají po koupelně a ložnici, ale nakonec usnou a já si můžu konečně odpočinout. Kdyby ráno nechtěli vstávat, mám po ruce kamínek a tím je určitě probudím!