Zpět k obsahu Já a moji obráci
V posledních dnech se kolem mě hodně často ozývá jedno slovo. Vánoce. Nevím přesně, co to znamená, můžu vám jen říct, co se u nás děje. Kami chodí ráno topit do velkého domu, Hele nejezdí do práce, ale za maminkou na nějaký grunt. Pak mě nechají doma samotnou a přijedou až za tmy s asi tak dvaceti taškama a všechno to hned ukládají do skříní a do šuplíků. Něco voní nádherně a něco voní až moc růžově a fialově, a tak já běhám od jednoho k druhému a natahuju ty vůně a zkouším strčit hlavu do šuplíku a podívat se do té krabice, ale obráci jsou ve střehu.
Včera se mnou šli na procházku oba! Byla jsem na to tak pyšná, že jsem ztratila hlavu a štěkala a skákala a trhala vodítkem, i když vím, že už jsem velká a dělat bych to neměla. Pak jsem se vzpamatovala a pěkně jsem capala po mostě a přes pole a kolem Berounky až k soutoku. Pak jsme šli po navigaci mezi Vltavou a Malou řekou. Na Vltavě byla hladina tak vysoko, že jsem si mohla vlézt do vody skoro všude, po obou stranách navigace. Moc se mi to líbilo, ani jsem nevěděla, kam běžet dřív. A do toho jsme potkali Mikiho s paničkou. To je můj nový kamarád. Lítali jsme po cestičce tam a zpátky kolem obráků a v blátě nám to pěkně klouzalo. Když odešli, nemohla jsem se hned zklidnit, bylo toho na mě moc! Když jsem se vzpamatovala, zjistila jsem, že už zase chytám svoje obráky za nohu a za vodítko. Kami se kvůli tomu na mě rozzlobil a vodítko mi sebral. Jenže já jsem ho nestihla pustit a kousla jsem do něj, až prasklo. Mně by to teda nevadilo, já domů trefím a ničeho se nebojím, protože jsem šikovná a hodná holka, jak říká Hele. Ale obráci se chvíli radili, co si počnou, asi bez vodítka vůbec chodit neumí. Pak mě Kami chytil za obojek a dal mi ruku na náprsenku a Hele vyrazila rychlým krokem pryč. Tak to jsem nečekala. Hele si utíká domů a my s Kamim musíme zůstat na navigaci? Teď jsem dostala zase strach já. Co si Hele beze mě počne? Vždyť musí přes dvě silnice! Co když domů bez vodítka ani netrefí? Tak jsem na ni zaštěkala, ale ona se ani neotočila a zrychlila. No, co vám budu povídat, štěkala jsem a naříkala celých deset minut, než zase přišla. Představte si, že přinesla jiné vodítko! Ti moji obráci vůbec nechápou, že vodítko je zbytečná otrava pro mě i pro ně! Tak kvůli takové blbosti jsme tu museli stát a čekat? Chtěla jsem zase začít zlobit, ale už jsem z toho vytí byla tak unavená, že jsem si radši nechala jen připnout vodítko a poslušně došla domů. Doma jsem vypila misku vody a svalila se na svůj pelíšek. Dvě hodiny jsem tam ležela a odpočívala!
Dneska přinesla Hele do kuchyně nějakou rybu, to už se nedalo vydržet, tak jsem si šla radši lehnout na chodbu, abych to necítila tak lákavě blízko. Pak tu rybičku někam schovala a začala vařit. Nedalo se nic dělat, přiběhla jsem a začala jí pomáhat. Přemýšlela jsem, co všechno na tom stole má a co s tím dělá. Chvíli to vonělo jako oběd s bramborama a chvíli jako polívka s mrkví a hráškem, ale najednou tam byla cibule a pak zase okurky. A taky hořčice a vajíčka! Obračka pořád něco míchala a krájela a přisypávala a zase míchala a vonělo to čím dál víc. Já za ní pořád popocházela, do lednice a ke stolu a ke dřezu a ke stolu a pro vidličku a ke stolu, takže o mě několikrát málem zakopla, ale to nevadí, už je docela vycvičená. Vždycky když mi náhodou zavadí o čumák nebo o ocas, hezky mě pohladí. Radši kdyby mi dala něco z těch obrot, co má na stole. Pak to zase všechno někam uklidila a nakrájela mi psí salámek. No tak dobře, už jsem se zase udobřila, ale bylo toho málo, nemáme ještě trochu? Vrátila jsem se k misce a pro jistotu ji ještě jednou vylízala. Ale nestačilo to. Koukám, Hele si zrovna sedla ke kafi, tak já běžím k ní a dám jí hlavu na stehno a koukám, jako že hlady nevidím. Hele povídá „Já vím, teď mě máš ráda, ale když ti už nedám, půjdeš se tulit k páníčkovi. Co se dá dělat, nejsi plyšák, jsi pes!“ Nevím, co je plyšák, a tak nevím, jestli je to pochvala, ale asi jo, když se u toho tak usmívá.
Když to Hele všechno dodělala a poschovávala a nakrmila mě i Kamiho, přišla k mojí matraci a sedla si na roh. To já už znám, to ona má najednou úplně volno a můžeme si hrát. Ona mě pěkně hladí a škrábe za uchem a já se přestanu povalovat a jdu do akce. Nejdřív se vyhrbím jako kočka, aby mě řádně pohladila i na zádech. Pak na ni vylezu, načež ona začne vstávat, tak já na ni vyskočím a ona řekne „Dolů!“ a zase jsem dole a motám se ji pod nohama a už mi to úplně dochází, že si budeme hrát a běžím pro největší provaz a už se přetahujeme. V tom jsem přebornice. Chytnu si ten provaz na nejlepším místě a Hele nechám jen koneček. Někdy, když je to nějaký krátký zbytek, máme ruku i čumák těsně vedle sebe. Pak chvíli taháme a já si vyladím ten nejpevnější úchyt. A pak nádherně vyskočím a mávám hlavou i ušima doprava a doleva a ještě u toho vrčím a vrtím ocasem. Parádní číslo! Když řekne Hele „Hotovo, konec!“, pouštím provaz, protože to už s ní nic nehne. Chvíli na ni koukám, jestli nebudeme aspoň cvičit, a když ne, stočím se na svou postýlku a smutně na ni koukám. Dnes si ke mně ještě sedla, pěkně mě hladila a povídala: „Nojo, já vím, když tě krmím, nebo se s tebou přetahuju, to mě miluješ. A ta láska vypadá tak, že na mě vlezeš a skáčeš a vrážíš do mě čumákem a škrabeš mě tlapkama. A když už se mnou nic není, je konec lásky. No, co se dá dělat, nejsi plyšák, jsi náš pes. Ale jsi nejlepší!“
Druhý den ráno to bylo zase jiné než dřív. Kami přenesl ze zápraží do domu smrček, co tam roste v květináči celý můj život. Hele na něj navěsila třpytivé šišky a hvězdy a koule. Věřte mi, nic z toho k jídlu vůbec není, očichala jsem to pořádně! Pak zase někam odjeli s taškou balíčků a nechali mi tu jen čichací kobereček plný dobrot. Když přijeli, rozsvítili na tom stromečku svíčky, zatopili v krbu a dali na stůl skleničky. Pak se ozval zvonek u dveří. To znamená, že k nám někdo jde! Hned jsem vyrazila ke dveřím a šikovně jsem se nenechala nikým chytit. Přišli moji oblíbení obráčci Eli a Tobi i s rodiči! To byl cirkus! Děti se svlíkaly a motaly se mi pod nohama, obráci hubovali a zkoušeli mě chytit. Pak jsme jim utekli všichni tři do pokoje a vytahali všecky hračky ze skříně a honili se mezi nimi kolem křesel, až mě Kami konečně chytil. Teri uklidila všechny hračky na stůl a všichni si hráli na stole a cinkali skleničkami a povídali si a vůbec si mě nevšímali. Pak zazvonila rolnička a všichni mi zase utekli.
Než jsem začala být smutná, vytáhla Hele tu ranní rybičku a začala si s ní hrát na stole, přehazovala ji z talíře do talíře, až byla celá oranžová. Když to dodělala, namíchala mi v jednom z těch talířů vajíčko se strouhankou a nalila mi to do misky. Takovou dobrotu jsem měla poprvé, zmizelo to ve mně a už jsem zase v pozoru pomáhala v kuchyni. Tam se ta rybička smažila po kouscích na sádle a taky to podle toho vonělo, k nevydržení. Pak to všechno u stromečku zbaštili, a jako vždycky mi nic nedali. Trochu jsem se zlobila, ale moc dlouho ne, protože jsem dostala čerstvé masíčko, plnou misku!