Zpět k obsahu Já a moji obráci
Ani jsem ještě nestihla napsat všechno, co jsme zažili v létě, a už je tu říjen. Byli jsme na několika výletech, třeba na Brdech, ale obráci mě taky nechávali hodně samotnou. Oba pořád někam jezdili a jezdili, až jsem z toho byla smutná. Až jednou, když jsem byla s obrákem sama, přijela Hele a přivezla si Hany, a ta si k tomu nesla nejmrňavější malinkou obračku, co jsem kdy viděla. Jmenuje se Lote a myslím, že s ní obráci moc nadělají. Pořád jí něco nosili nahoru a dolů a Kami se mnou chodil zase spát do dolního pokoje, jako když jsem byla malá. Nahoru jsem nesměla vůbec a dole jsem taky skoro nic nemohla dělat jako normálně, abych té návštěvě neublížila. Ale to já bych nemohla, ono to bylo takové malinké a růžové a jen to slabě vrnělo, to já bych jen očuchala a olízla, žádné strachy. A Hany už je velká, tak na tu bych radostí skákala a vrazila bych jí čumák do nosu, jako to dělám s Hele. Já vám nějak nevím, čím to je, ale Hany a Eví se mi zdají jako kdyby byly trochu moje Hele. Voní skoro stejně a mají mě taky moc rády. Ale Hany si se mnou ani nehrála ani neskákala, měla pořád moc práce s Lote a nakonec se s ní zase někam odstěhovala. Tím to ale neskončilo, moji obráci dál někam jezdí a nechávají mě i půl dne samotnou. Povídají si něco o postýlce a o skříni a o novém stole, občas voní jako miminko, a tak si myslím, že jezdí za Hany. Jen mi není jasné, proč nemluví o Hany ani o Lote, ale o nějaké paní. Říkají jí Garsonka. Asi teď ta mrňavá bydlí u ní.
Co se mi ale moc líbí, v říjnu Hele najednou přestala ráno spěchat do práce. Vůbec si nenatáčí budík. Sice se ráno loudá víc než dřív, ale zato jdeme vždycky na dlouhou procházku do parku. Pokaždé má jinou trasu, takže mám pořád co objevovat, a domů jdeme až se nám chce. Říká tomu důchod. Nevím co to je, ale doufám, že jí to vydrží napořád.
A ještě máme jednu novinu. Teri má nového pejska, jmenuje se Roxy a je to borderka. Ještě nedávno to byl takový chumáček černobílých chlupů a kníkalo to tak, že jsem se o to musela postarat. V posledních dnech ale nějak moc vyrostla a představte si, co dělá. Ona mě chytá za nohu stejně, jako já Wiki! A skoro víc než já. Tak pěkně jsme si ještě donedávna hrály, ale teď už toho mám dost. Když mě naštve tím svým pitomým okusováním, vynadám jí a jdu za Wiki, ať se sama třeba uběhá. My si s Wiki pěkně najdeme klacík a v klidu se o něj pořádně popereme. Ať si Roxy kousá do nohy někoho jiného!