Zpět k obsahu Já a moji obráci
Po Novém roce šli moji obráci na večeři s přáteli. Musela jsem čekat dlouho sama doma, ale nakonec přišli všichni k nám. Ty nové obráky jsem viděla poprvé, tak jsem na ně pouštěla hrůzu. Hany se mě trochu lekla, ale Káj ne, za chvíli jsme byli kamarádi. Hele nanosila mísu cukroví a šťávu, já všechny obíhala a olizovala, nosila jsem jim svoje provazy, nechala se drbat a hladit, štěkala na všechny, no, byla to pěkná návštěva.
Pak ale už říkali, že musí domů za svými psy, a tak je šli moji dobráci vyprovodit. Když se vrátili, byli celí rozesmátí a veselí a najednou úplně zmlkli. No jistě, to koukali, to ještě neviděli! Za tu chviličku jsem totiž stihla úplně dojíst všechno cukroví na stole (Kami říká půl kila), dočista umýt prázdnou skleněnou misku, urovnat na stolku skleničky se džbánem a vytřít podlahu dosucha. Dnes snad už konečně moji obráci pochopili, jaká jsem pracovitá hospodyňka!
Hele něco povídala, že mi snad nebude špatně, když tam bylo jen trochu čokolády ve vosích hnízdech a na sněhových pusinkách. Nevím, které z těch dobrot se tak jmenují, ale můžu vás ujistit, že špatně mi nebude, jelikož je mi úplně báječně! Dobrou noc.