Zpět do obsahu Rok v krásné zahradě
Manželé Jiří a Jaroslava Huberovi tráví ve své krásné zahradě u Vltavy denně celé hodiny. Přátelé o nich tvrdí, že mají zelené ruce, protože není rostliny, o kterou by se neuměli postarat. Vypravila jsem se k nim v listopadu a s sebou jsem přivezla několik truhlíků s muškáty. Díky letošnímu laskavému podzimu přišel čas na jejich zazimování až teď.
ZIMOVÁNÍ PELARGÓNIÍ
Zazimovat kbelíkové rostliny, a to nejen pelargónie, ale třeba oleandry, fuchsie, kamélie, a nakonec i řadu kaktusů, to dnes není tak jednoduché, jak se zdá. V domech si pěkně topíme, termostaty nepustí teplotu pod 20 stupňů, a pořádnou chladnou ložnici, kam muškáty na zimu stěhovaly naše babičky, aby pohledal. Taková správná stará ložnice, mimo jiné, nikdy neměla okna na jih, a to hrnkovým rostlinám svědčí. Ne že by nepotřebovaly světlo, ale přímé slunce způsobuje v průběhu zimy příliš velké teplotní výkyvy. „Optimální pro zazimování je teplota tak od 5 až 8 stupňů do 12 až 15 stupňů, při téhle teplotě je navíc přirozeně vyšší vlhkost.“ říká Jaruška. Takové podmínky máme v Čechách například na verandách chat a chalup, které jsou celoročně v provozu. „My rostliny přezimujeme taky na verandě, jsme tu celou zimu, v domě topíme, ale na verandě je teplota pořád kolem 10 stupňů a přístřešek květiny chrání před přímým sluncem, takže mohou odpočívat a nabrat sílu na jaro.“
JEŠTĚ CIBULOVINY
Zajímalo mě, jestli Huberovi letos zase sázeli cibuloviny, mají jich totiž každé jaro záplavu. Nemýlila jsem se, paní Jaruška opět nějaké novinky prosadila. Většina už je v zemi od října, „Ale tenhle růžový šafrán jsme dostali včera, ten ještě do země stihneme dát, máme teplý podzim.“ Paní domu si pochvaluje dodavatele, výběr byl letos obrovský, cibulky byly krásné, vždycky doplněné informacemi o podmínkách pěstování, a hlavně, jak cibulky správně zasadit. Tyhle květiny dělají na jaře velkou radost, mohou být i na místech, kde pak celý rok už nic kvést nemůže, třeba pod keři. Než se větvičky olistí, je pod nimi dost slunce i prostoru. Šafrány, sněženky, bledule, či mnohé jiné, tu mohou výborně prosperovat. Navíc, po odkvetení zůstanou cibulky pod keříkem pěkně v suchu, a to jim prospívá. Ale zrovna tak se dají drobné cibuloviny sázet přímo do trávníku, po odkvetení se jednoduše pokosí.
HAMAMELIS VIRGINIANA
„Nezbývá než čekat na jaro, teď už vám zahradu zkrášlí jen barevné listí!“ Po tomhle mém prohlášení se panu Huberovi ve tváři objevil zvláštní úsměv, známá předzvěst nějakého překvapení. A opravdu, hned po kávě mě zavedl ke zvláštnímu keři, vilínu viržinskému (Hamamelis virginiana), plnému květů. Vilínů je mnoho, i Huberovi jich mají na zahradě několik. Tenhle začíná kvést první, už v listopadu, zvláštní žluté kvítky by člověk snadno přehlédl, protože na větvičkách jsou ještě zlátnoucí listy. „Ale když budeš chtít, vybereš si klidně tři čtyři vilíny, každý má sezónu jindy, a tak ti pokvetou postupně po sobě, celou zimu. Zahrada může být krásná až do jara. Cítíš tu mýdlovou vůni? Ta je typická.“
A už mě vede k dalšímu keři. Tentokrát je to Hamamelis intermedia Jelena. Má teprve poupata, pokvete prý až poté, co opadají listy. Karmínové trsy květů ozdobí holé větvičky a vůbec nejlíp se vyjímají na bílém pozadí – když napadne sníh. Dříve u nás málokdo věděl, že vilíny jsou léčivé. Používají se také v kosmetice, mají antiseptické a stahující účinky. Bývaly u nás vzácností, zato dnes se dají volně koupit. Přesto je snadno přehlížíme, do podzimu totiž nekvetou. A přitom jsou často krásné i listem, v tom se trochu podobají lískám. Prodávají se v kontejnerech, proto se dají sázet i v létě, optimální dobou pro vysazení je však jaro nebo podzim. Pro pěstování stačí překvapivě jednoduché podmínky – normální, dobrá, propustná, zahradní zem, slunce až polostín a přiměřená zálivka. Samozřejmě to není jediná ozdoba listopadové zahrady, Jiří mě provází kolem rašelinišť a ukazuje kvetoucí vřesy a vřesovce, zkrátka, parčík je plný květů, zima nezima. „A když se tu stavíš za měsíc dva, ukážu ti další dřeviny, které kvetou i v té nejtvrdší české zimě.“ Usmívá se spokojeně.
KOUZLO HRABÁNÍ
„Ale přece jen sezóna už končí, ubude práce a budete mít víc času, mohli byste zajet zase vy k nám.“ začínám cestou k domu. „To jako myslíš lenošení až do jara? To víš, že rádi přijedeme, Helenko, ale nenech se zmýlit počasím, okrasná zahrada, to je celoroční práce. Zrovna teď nám už začíná nová sezóna, takový zahradníkův Nový rok – nastává čas hrabání.“ Jak jsem se dozvěděla, hrabání, to je něco jako malý zázrak. Jaruška mu říká aerobik pro babky, ale není to jen léčivý pohyb, co na něm má ráda. Pro ni je symbolem poklidu, času na zastavení – na popovídání se sousedem, nebo třeba s ptáčky u krmítka. Dřív se běžně hospodářské zahrady nechávaly ladem a listí s trávou se hrabalo až na jaře. Huberovi však chtějí mít zahradu hezkou pořád, a tak, jako mnozí zahrádkáři, hrabou během zimy několikrát, až do jara. Díky tomu také trávník lépe dýchá. Jiří má časté hrabání rád ještě z docela jiného důvodu. Nejprve se totiž shrabuje listí, ale později jehličí – postupné uklízení umožní oddělit listy, jehličí, šišky apod. Ptáte se proč? Protože právě tohle patří k jeho vášni – k přípravě substrátu pro rododendrony. No ano, Jiří mi přece sliboval, že o něm uslyším celou zimu.
SUBSTRÁT PRO RODODENDRONY
Základem substrátu je jehličí, šišky a drobné suché větvičky z konifer. K tomu se může přidat trochu nadrcených větví, které třeba zbyly na zahradě po prořezu ovocných stromů a jiných listnáčů. Přidávají se i hobliny (pozor, ne piliny) a pak už to chce jen 1,5 až 2 roky čekat. Během té doby se hmota cca dvakrát až třikrát překope a přehází, aby proces tlení probíhal rovnoměrně všude. Nezapomenout na provlhčování, zrající substrát zaléváme pravidelně, protože přeschlý substrát už se špatně znovu provlhčuje. Správný substrát by měl být trochu kyselý, to se nemusí vždycky podařit, a tak je lepší pro jistotu přidat cca pětinu až čtvrtinu čisté rašeliny a trochu říčního písku. Písku tak desetinu až patnáctinu, záleží na půdě, „my tu máme písku dost, takže ho nepřidáváme.“ Takový substrát je pak dostatečně výživný, provlhčený a vzdušný, a to je jedna ze základních podmínek pro rašelinné rostliny. Výsledkem celého procesu je bohatá rašelinná zem. Jiří ji miluje, každou chvíli se zastaví, nabírá substrát do dlaní a dává mi přivonět, „To je tabáček!“ Má pravdu, zem v jeho rašeliništích je kyprá, tmavá… a krásně voní lesem.
