Zpět do obsahu Rok v krásné zahradě
Tak je tu zase prosinec! Ještě nedávno zlátlo listí na stromech, a najednou jsou větve holé. Aby ten zlom nebyl tak prudký, rozhodla jsem se svou prosincovou návštěvu v zahradě mých přátel, manželů Huberových, trochu oživit kvetoucím bramboříkem. Růžový krasavec se uvelebil v Jaruščině sbírce za oknem, jako by tam odedávna patřil. Paní Huberová je dává do chodby, kde je chladněji, proto jí dlouho a bohatě kvetou. Ale v domě jsme se moc neohřáli, protože – jak říkává její muž každému návštěvníkovi – nejdříve je třeba obejít zahradu.
Taková procházka často zabere i hodinu, a bývá plná objevů. Tentokrát se Jirka nechal unést výkladem o barevných a panašovaných jehličinách. Teď, když z přírody mizí barvy podzimního listí, přišly konečně jehličnaté stromy ke slovu, jejich sytá zeleň i různé barevné odstíny mohou v prostoru naplno vyniknout. Musím přiznat, že mě ohromila také bohatost jejich tvarů, okrasná zahrada s příchodem zimy neztratila nic ze své pestrosti. „Šlechtitelé jsou blázni,“ vypráví pan Hubera, „každý chce vypěstovat to, co nikdo nemá, třeba modrý tulipán nebo růži. “Když se jim to úplně nepovede, doženou to jménem. Tak je to i s okrasnými jehličnany, v jejich názvech se to hemží slovy „zlatá“, „stříbrná“ nebo „modrá“. Název nemusí být vždycky výstižný, ale na kráse to dřevinám neubírá. „Některé z nich dokonce barvu s příchodem zimy úplně změní, jako třeba tahle kosodřevina,“ukazuje pan Jiří.
PINUS MUGO WINTER GOLD
Kosodřevina kultivaru Winter Gold je vděčná malá konifera. Roste pomalu, za rok maximálně 10 centimetrů, je ideální pro malé zahrady nebo skalky. Od jara do podzimu je zelená, ale s příchodem chladného počasí se její jehličí zbarví dozlatova, o to lépe pak vyniká na tmavém pozadí.
PINUS DENSIFLORA OCULUS DRACONIS
„Kdyby ti snad nestačila ta podzimní proměna kosodřeviny, tak doporučuji tohle dračí oko,“ říká můj průvodce. „Z toho bude jednou strom o výšce 5 – 6 metrů, ale ještě si na to pár let počkáme, ročně přirůstá jen o 20 cm.“ Prohlížím si malou zářivou borovičku. Při pohledu zblízka je vidět, že každá jehlička má bílé a tmavé proužky, takže celá větévka vypadá jako by ji právě někdo rozsvítil.
PINUS STROBUS TORTUOSA
„A když už jsme u těch borovic, mám tu jednu krásně zkadeřenou vejmutovku, pojď se podívat.“ Tak tohle už je pořádný strom, Jiří ho sázel před 25 lety a dnes má kolem patnácti metrů, ročně prý přirůstá i o více než půl metru. Člověku se ani nechce věřit, že tyhle měkké, krásně zvlněné jehličky patří také borovici.
JUNIPERUS CHINENSIS PLUMOSA AUREA
Nejpestřejšími jehličnany jsou bezesporu jalovce, počtem různých kultivarů se jim vyrovnají snad jen cypříšky. Kdybychom si o nich měli povídat, den by nám nestačil. Krásné jsou například jalovce čínské. Tady vidíme kultivar Plumosa Aurea, ale existuje také Plumosa Argentea, Plumosa Aureovariegata, Plumosa Argenteovariegata a mnohé, mnohé další. Po 20ti až 30ti letech dorůstají šířky i výšky maximálně 2 metry, větve zakládají trochu neuspořádaně, divoce, takže každý takový jalovec v zahradě je nápadnou, rozsochatou dominantou.
CHAMAECYPARIS LAWSONIANA ALBOVARIEGATA
Zmínka o cypříšcích nás hned zavedla k jednomu úplně novému, bíle panašovanému. Cypřišky druhu lawsoniana jsou většinou mohutné stromy, ale tenhle roste pomalu, bude se hodit spíš do rašelinišť a krásně vynikne mezi azalkami.
CUPRESSOCYPARIS LEYLANDII ALBOVARIEGATUM
Kupresocyparis, to je další zajímavost, jde o křížence pravého středomořského cypřiše s cypřiškem. Je odolný, naše mrazy vydrží bez problémů a rychle roste, je třeba počítat s půlmetrovými přírůstky za rok. Zcela nově jsou u nás k dostání jeho žluté, bílé, zlaté a stříbrné kultivary. Dvojí zbarvení tohoto stromu je specifické, není rovnoměrné. Některé větvičky jsou celé bílé, jiné zelené, celkový dojem je překvapivý a vzhledem k rychlosti růstu bude jednou tenhle stromek nápadnou, barevnou dominantou zahrady. Běžně totiž dorůstá až do výšky třiceti metrů.
Huberovic zahradou už jsem procházela mnohokrát, ale až dnes si uvědomuji, kolik je v ní různých jehličnanů. Žasnu nad množstvím a proměnlivostí těchto rostlin, já jsem dosud rozeznávala jen smrky, borovice, jedle nebo cypřiše, a to ještě s obtížemi. „Kolik je vlastně na světě různých tvarových a barevných odrůd jehličnanů?“ ptám se Jiřího. „Nebudeš mi věřit, Helenko,“ usmívá se Jirka, „ale jsou jich tisíce, nikdo nemůže mít všechny, a přesto – nebo právě proto – chce mít každý pěstitel ještě něco úplně jiného.“
ČAROVĚNÍKY
Někteří se například věnují čarověníkům. To jsou zvlášť malé stromky s hustými větvemi, rostou pomalu a často je najdeme na skalkách, kde působí jako zmenšeniny velkých stromů. Čarověníky nevypěstujete ze semínka, množí se totiž výhradně vegetativně, hlavně roubováním. Nejsou to kříženci, ale pupenové mutace. Na obyčejném stromě se zkrátka najednou začne část větvit hustěji a vytváří jakési klubíčko. Pěstitelé je hledají v lesích a přenášejí je právě roubováním. Čarověníky vznikají hlavně na smrcích a borovicích a je zajímavé, že zatím nemají žádné barevné varianty. Proto se u nich také Jiří moc dlouho nezdržel.
CALOCEDRUS DECURRENS AUREOVARIEGATA
Jiní pěstitelé se zase snaží dostat na svou zahradu něco neobvyklého, exotického. Tak třeba kalocedry, to jsou mohutné, více než dvacetimetrové stromy, původem ze Severní Ameriky a v Čechách jich bylo donedávna jen několik, vesměs v zámeckých parcích. Až v posledních letech se některé kultivary dostaly až k nám. Mezi lovce unikátů patří samozřejmě i Jiří, hned mě také zavedl ke svému kalocedru. Kultivar Albovariegata má větvičky střídavě zelené nebo zářivé žluté, dojem je nádherný, tenhle strom vynikne v každé kompozici.
PICEA ORIENTALIS SILVER SEEDLING
„Říkal jsi, že na smrcích se často vyskytují čarověníky, ale neviděla jsem tu žádný barevný smrk, existují vůbec?“ Samozřejmě, běžné jsou například vysoké, stříbrné smrky, český smrk má také svou zlatou variantu. „Ale já tu mám opravdový unikát,“ říká Pan Hubera a pyšně mě vede za alpinum. Kultivarů smrku východního, Silver Seedling, najdete v Čechách opravdu jen několik, a tak je jeho pýcha oprávněná. V létě se stromek mezi rododendrony trochu ztrácel, ale teď jsem si ho hned všimla. Je panašovaný bílými podélnými proužky, a tak vypadá, jako kdyby byl stále stříbrně ojíněný.
Při prohlížení stromku k nám zavanula příjemná květinová vůně. „To je kalina,“ vysvětlila mi Jaruška, „už se otvírá, až přijdeš za měsíc, bude už v plném květu.“ Už tedy vím, na co se mohu těšit příště.
