Zpět do obsahu Rok v krásné zahradě
Mým přátelům, Jiřímu a Jarušce, je už… no hodně přes padesát, ale energie mají jako ve dvaceti. Nejsou v tom geny, zázračné léky ani čáry, jen obyčejná zahrada. Tedy, spíš neobyčejná, takový malý zámecký park. Manželé Huberovi žijí snad více v něm než ve svém domě. Sotva udělají to nejnutnější doma, už nadšeně běží ven. Vídám je s kolečkem, hráběmi, nebo motyčkou, stále někam jdou, něco kypří, stříhají, vysazují nebo zalévají. Není divu, že jsou ve skvělé kondici, když denně pracují na čerstvém vzduchu až do setmění. A jejich zahrada je kouzelná…
Jarní květiny
Vypravila jsem se k nim na začátku dubna, ale těžko jsme hledali termín. V téhle době chodí po okolních i vzdálenějších kopcích, obdivují přirozené skalky a fotografují. Hned mi také u kávy ukázali čerstvé obrázky jaterníků podléšek, v přírodě je najdeme hlavně v modrých odstínech, ale občas i bílé nebo růžové. „Směs modrých a růžových podléšek jsme našli v Českém krasu.“ komentuje Jaruška.
Mezi fotografiemi z Pálavy jsme zase našli pár vzácných alpských skalniček, například písečnici velkokvětou nebo hadí mord, ale také poměrně běžnou, ostře žlutou, tařici skalní. To je typický posel jara, svítí na skalách a přímo vybízí k prvním výpravám. Dalším symbolem jarní síly a vehemence je hlaváček jarní. V přírodě ho najdeme na vápencových loukách, velké zelené trsy se zářivými květy vyrostou překvapivě rychle, ještě dříve než první tráva. Když mu dáme dobré podmínky, bude nám dělat radost i na alpinu. Potřebuje slunce, kámen, na jaře vlhko, později spíš sucho a také prostor, aby ho nějaká silnější trvalka nevytlačila.
Zahradnické kořeny
K jarnímu výletu Jiří většinou naplánuje také návštěvu některého specializovaného pěstitele. Za ta léta už většinou ví, ke komu zajet pro azalky nebo naopak pro alpinky. Když chce něco výjimečného, stačí spustit internet a námětů na výlet je hned několik. Zdálo by se, že Huberovic zahrada je dávno dokončená, ale oni pokaždé přijdou na něco, co by ji zdokonalilo. Nejsou sami. Naše země je odedávna vlastí zahradníků. Po celá staletí se tu mnohé šlechtické rodiny věnovaly budování okrasných zahrad. Například Černínové vybudovali snad nejstarší arboreta a skleníky (Červený Kostelec, Americká zahrada u Chudenic, Malá Fürstenberská zahrada v Praze) anebo Sylva Taroucca – rod zakladatele známého zámeckého parku v Průhonicích. Dodnes má Česká republika největší spolek skalničkářů a kaktusářů v Evropě, najdeme tu snad největší sbírky čarověníků či lomikamenů… A tak Huberovi snadno nacházejí další a další tipy na výlety spojené s nákupy.
Jarní nákupy
Nákup u menších pěstitelů má své výhody. Můžeme se přímo podívat, v jakých podmínkách květiny rostly a máme záruku, že se jim bude v podobných podmínkách dařit i u nás. „Často platí: čím horší podmínky, tím odolnější rostliny“, říká Jiří. Samozřejmě není nutné kvůli nákupům projet celou republiku, ve většině měst prosperují velká zahradnická centra, kde si určitě vybereme. Jen pozor u dovozových specialit. Například keře ze západní Evropy nejsou zvyklé na mrazy, jsou choulostivé. Dodavatel je často pěstuje ve skleníku a v substrátu s chemicky doplňovanými živinami. Aby tu vůbec mohly žít volně, je třeba jim vytvořit podmínky jiné. Zamezit přímému slunečnímu svitu a horku, kontrolovat dostatek vláhy a chránit před mrazem hlavně v mládí, než se chytnou a zesílí. Dále umístit je na chráněné místo, dát jim dostatek kvalitní domácí zeminy a první dva tři roky jim věnovat více péče.
Strategie
Nakupování velkých dřevin chce skutečnou strategii. Při nákupu zvažujeme, zda se nám strom vůbec do zahrady hodí, jak časem promění celkovou kompozici, zda neubere příliš mnoho vláhy nebo světla ostatním. Je dobré získat co nejvíce informací, abychom si dokázali představit, jak bude rostlina vypadat za 10 – 20 let. Jinak můžeme být už za 5 let zaskočeni tím, že se třeba z malého keříku vyklubal strom, který zastínil celou zahradu.
Už kvetou…
Po kávě a prohlídce fotografií jsme všichni vyrazili ven a já mohla objevovat první kvetoucí dřeviny. Například azalky, Jiří jim něžně říkal knaphillky nebo mollisky a chrlil na mě samé latinské názvy, až se mi to všechno slilo do jedné barevné směsice. Jsou oslnivé, ale pořád jsou to prý jen první skromné keříky, ty nejkrásnější rododendrony nás čekají až v květnu. Za rašelinnou částí zahrady jsem chvíli obdivovala dvě krásné magnólie, klasickou červenou a žlutou. Ale Jiří mě rychle vedl dál.
„Podívej, viděla jsi v Čechách kvést nějaký strom modře? Letos tu kvete poprvé!“ Jmenuje Pawlonia tomentosa, má veliké listy, i půl metru široké, a krásné šmolkové květy. Snadno omrznou, a tak musí zahradník trpělivě čekat na mírnější zimu. Odměna stojí za to. Ale pozor, je třeba počítat s tím, že polonie (někdy zvaná zvonkový strom) je veliká – malou zahradu vysaje a zastíní. Ale je krásná, posuďte sami.
Muškáty
Paní domu mě ještě odvedla do skleníku, kde připravovala muškáty – tedy také ty moje, které mám u ní schované. V dubnu by se měly pelargónie úplně zbavit všeho suchého, ale také všeho zeleného, i když jde třeba o čerstvě vyrašený lístek. Ostříháme je až na tlusté větvičky, tak na 2 – 3 očka. Pak je přesadíme do truhlíků s novým kompostem a necháme v nevytápěném skleníku nebo na verandě. Pak stačí občas větrat, aby se otužovaly, a udržovat přiměřenou vlhkost. „Přijeď si pro ně na Pankráce, pak už je můžeš přihnojit a dát na balkón“ loučí se Jaruška, „ a to bude tak právě včas, abys viděla kvést velké rododendrony.“
